Najnovšie citáty

Od každého treba žiadať len to, čo môže dať. – kráľ

Oslněnýma očima jsem se zahleděl k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil.

- Vlastne je hanba, že človek tu behá po zemi a temer nič o nej nevie. - Netráp sa, oveľa väčšia hanba je, že človek vôbec nevie, prečo tu po zemi behá.

Tak strašne som si chcel ľahnúť vedľa nej, objať ju a zaspať. Nie šukať ako v tých filmoch. Ani sa milovať. Len spolu spať v tom nejnevinejšom zmysle slova. Chýbala mi však odvaha. Ona mala frajera a ja som nemotorný. Ona bola nádherná a ja zúfalo nudný. A bola neskutočne očarujúca. Napokon som šiel do svojej izby, zrútil som sa na posteľ premýšľajúc, že ak by boli ľudia dažďom, ja by som bol mrholenie a ona by bola hurikán.

Jenomže já, mám pred sebou řekneme ješte šedesát let života. Většinu toho času strávím prací. Vybral jsem si tedy práci, která mě baví. Kdyby mne nebavila, pak bych se dobrovoľne upsal k šedesáti letum mučení. A práce mě muže bavit jen tehdy, když ji budu dělat, jak nejlépe umím. Ale co je nejlépe, to je věc určitých měřítek, a ta si musím stanovit sám. Nejsem ničí dědic.

Posledné slová sa vždy ťažšie pamätajú, keď neviete, že sa niekto chystá umrieť.

Mládí nemůže vědět, jak přemýšlí stáří, ani jak se cítí. Ale staří lidé se proviní, jestliže zapomenou, jaké to je, být mladý…

Pokud chceš vědět, jaký někdo doopravdy je, všimni si, jak se chová ke svým podřízeným, ne k sobě rovným.

Nezáleží, jaký se narodil, ale co z něho vyroste.

Iba nešťastný človek pozná šťastie. Šťastný človek je iba manekýnom pocitu života. Predvádza ho, ale nevlastní. Svetlo vo svetle nesvieti; svieti iba v tme. Nech žije tma! Kto raz zažil búrku, nepotrebuje elektrický induktor. Nech je prekliata búrka. Nech žije tá troška nášho života! A pretože ho milujeme, neukladajme ho na úroky! Radšej ho zničme! Pime, deti! Jestvujú hviezdy, ktoré ešte každú noc svietia, hoci sa rozprskli pred desaťtisícmi svetelnými rokmi! Pite kým je ešte čas! Nech žije nešťastie! Nech žije tma! Nalial si plný pohár koňaku a vypil ho.

Ve vzpomínce mi zazněl jeho smích. Pak jsem si vzpomněl na jednu příhodu ze stanice. Choval se letargicky; Sokrates mě náhle popadl za ramena a zatřásl mnou. „Probuď se! Kdybys s jistotou věděl, že máš smrtelnou nemoc a že ti zbývá už jen krátký čas života, nechtěl bys z toho času promarnit ani minutu. A já ti říkám že máš smrtelnou nemoc. Jmenuje se narození. Nezbývá ti víc než pár let života. Nikomu nezbývá víc! Tak buď šťastní teď, bezdůvodně – jinak nebudeš šťastní nikdy.

Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.

Veď človeka nestvorili na prehry, povedal. Možno ho zahubiť, ale nie poraziť.

Vy ste zvláštny ľudia, vy mladí, všetci dohromady. Minulosť nenávidíte, prítomnosťou opovrhujete, budúcnosť je vám ľahostajná.

Život je choroba a smrť začína narodením. Každé vydýchnutie a každý tep srdca je zároveň tak trochu umieraním - malým krôčikom ku koncu.