Najobľúbenejšie citáty

Nie je v povahe človeka – ani žiadnej inej živej bytosti – začínať tým, že sa dobrovoľne vzdá, že si napľuje do tváre a zatratí život; na to treba proces mravnej skazy, ktorý je u každého jedinca iný. Niektorí sa vzdávajú pod dotykom tlaku, niektorí sa zapredajú, niektorí padajú pomaly a nepostrehnuteľne, až vyhasnú úplne, bez toho, aby vedeli, kde a ako svoj oheň stratili. Potom sa všetci stratia v nekonečnom bahne svojich starších predchodcov, ktorí im neustále opakujú, že dospelosť znamená netrvať na svojich názoroch, bezpečie znamená netrvať na svojich hodnotách a praktickosť znamená netrvať na svojej hrdosti. A napriek tomu sa niektorí nevzdávajú, idú ďalej a vedia, že sa nedá zradiť vlastní oheň, učia sa, ako mu dať tvar, význam a ako ho uskutočniť. Ale nech už čaká človeka akákoľvek budúcnosť, na sklonku svojho života hľadá každý z nás nejakú ušľachtilú víziu ľudskej povahy a zmyslu života. (predslov k 25. výročiu prvého vydania)

Že už nepoznáš, co je správné a co ne? Tohle není bitva o materiál či zboží. To je krize morálky, nejvážnější, jakou kdy svět zakusil, a také poslední. Žijeme v době, která je vyvrcholením dlouhých staletí rozmáhajícího se zla. My tomu musíme učinit přítrž, jednou provždy, nebo zahynout - my, lidé intelektu.

Ale říkám ti, že nezáleží na tom, nakolik si s někým rozumíš, ani na tom, jak hluboce miluješ, dohlédnout až na dno cizí duše nedokážeš. Můžeš se o to snažit, ale skončíš jen tím, že se budeš trápit. My dokážeme vidět jen do své vlastní duše, a i to pouze za předpokladu, že se hodně snažíme. Musíme udělat jediné, najít kompromis a upřímně se smířit sami se sebou. Pokud skutečně toužíš vidět do někoho jiného, pak se musíš podívat přímo a hluboko sám do sebe.

Člověk si myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách.

Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.

Nič nie je dokonalé. – líška

Ľudia u vás pestujú päťtisíc ruží v jedinej záhrade a nenachádzajú v nej to, čo hľadajú. A predsa by mohli nájsť, čo hľadajú, v jedinej ruži alebo kvapke vody. – malý princ

Keď sa deň čo deň stretávame stále s tými istými ľuďmi, títo ľudia sa napokon stanú súčasťou nášho života. A keď sú už súčasťou nášho života, pomaly začnú chcieť meniť naše životy. A ak sa nesprávame podľa ich očakávaní, nahnevajú sa na nás. Lebo všetci majú presnú predstavu o tom, ako by mali žiť iní. Pritom im však vôbec neprekáža, že nevedia, ako by mali žiť oni sami.

Dříve se lidé báli, že se provalí něco, co druzí netuší. Dnes se bojí, že někdo řekne nahlas něco, co vědí všichni. Ach, vy praktičtí, pragmatičtí lidé, napadlo vás někdy, jak málo by stačilo, aby se celý ten váš ohromný, složitý systém se všemi zákony a zbraněmi zhroutil jako domeček z karet? Že by stačilo, aby jen někdo pojmenoval pravou podstatu vašeho počínaní?

Dobre vidíme iba srdcom, to hlavné je očiam neviditeľné.

Víte, proč jsou knihy, jako je tato, tak důležité? Protože mají hodnotu. A co znamená slovo hodnota? Pro mě znamená tkáň. Tahle kniha má póry. Má výrazné rysy. Na tuhle knihu se můžeme podívat pod mikroskopem. Pod sklíčkem v ní uvidíte život, který se tam valí nekonečným proudem. Čím víc pórů, čím víc pravdivě zachycených podrobností života dokážete dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste blíž skutečnosti. Ať je to jak chce, tohle je moje definice. Uvádět podrobnosti. Stále nové podrobnosti. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají.

Tá priepasť, do ktorej sa podľa mňa rútiš, je zvláštna, strašná priepasť. Človek, ktorý do nej padá, nie je schopný pocítiť ani si uvedomiť, že už dopadol na dno. Len padá a padá. To je osud ľudí, ktorí v tom či onom období svojho života hľadali niečo, čo im ich okolie nemohlo poskytnúť. Alebo si mysleli, že im to ich okolie nemôže poskytnúť. A tak prestali hľadať. Prestali skôr, ako vôbec začali...

Život je choroba a smrť začína narodením. Každé vydýchnutie a každý tep srdca je zároveň tak trochu umieraním - malým krôčikom ku koncu.

Veď človeka nestvorili na prehry, povedal. Možno ho zahubiť, ale nie poraziť.

Ve vzpomínce mi zazněl jeho smích. Pak jsem si vzpomněl na jednu příhodu ze stanice. Choval se letargicky; Sokrates mě náhle popadl za ramena a zatřásl mnou. „Probuď se! Kdybys s jistotou věděl, že máš smrtelnou nemoc a že ti zbývá už jen krátký čas života, nechtěl bys z toho času promarnit ani minutu. A já ti říkám že máš smrtelnou nemoc. Jmenuje se narození. Nezbývá ti víc než pár let života. Nikomu nezbývá víc! Tak buď šťastní teď, bezdůvodně – jinak nebudeš šťastní nikdy.