Najobľúbenejšie citáty

Nie je v povahe človeka – ani žiadnej inej živej bytosti – začínať tým, že sa dobrovoľne vzdá, že si napľuje do tváre a zatratí život; na to treba proces mravnej skazy, ktorý je u každého jedinca iný. Niektorí sa vzdávajú pod dotykom tlaku, niektorí sa zapredajú, niektorí padajú pomaly a nepostrehnuteľne, až vyhasnú úplne, bez toho, aby vedeli, kde a ako svoj oheň stratili. Potom sa všetci stratia v nekonečnom bahne svojich starších predchodcov, ktorí im neustále opakujú, že dospelosť znamená netrvať na svojich názoroch, bezpečie znamená netrvať na svojich hodnotách a praktickosť znamená netrvať na svojej hrdosti. A napriek tomu sa niektorí nevzdávajú, idú ďalej a vedia, že sa nedá zradiť vlastní oheň, učia sa, ako mu dať tvar, význam a ako ho uskutočniť. Ale nech už čaká človeka akákoľvek budúcnosť, na sklonku svojho života hľadá každý z nás nejakú ušľachtilú víziu ľudskej povahy a zmyslu života. (predslov k 25. výročiu prvého vydania)

Že už nepoznáš, co je správné a co ne? Tohle není bitva o materiál či zboží. To je krize morálky, nejvážnější, jakou kdy svět zakusil, a také poslední. Žijeme v době, která je vyvrcholením dlouhých staletí rozmáhajícího se zla. My tomu musíme učinit přítrž, jednou provždy, nebo zahynout - my, lidé intelektu.

Člověk si myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách.

Ale říkám ti, že nezáleží na tom, nakolik si s někým rozumíš, ani na tom, jak hluboce miluješ, dohlédnout až na dno cizí duše nedokážeš. Můžeš se o to snažit, ale skončíš jen tím, že se budeš trápit. My dokážeme vidět jen do své vlastní duše, a i to pouze za předpokladu, že se hodně snažíme. Musíme udělat jediné, najít kompromis a upřímně se smířit sami se sebou. Pokud skutečně toužíš vidět do někoho jiného, pak se musíš podívat přímo a hluboko sám do sebe.

Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.

Nezáleží, jaký se narodil, ale co z něho vyroste.

Pokud chceš vědět, jaký někdo doopravdy je, všimni si, jak se chová ke svým podřízeným, ne k sobě rovným.

Oslněnýma očima jsem se zahleděl k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil.

Veď človek môže byť verný príkazu a zároveň mať aj možnosť si odpočinúť. – lampár

Dříve se lidé báli, že se provalí něco, co druzí netuší. Dnes se bojí, že někdo řekne nahlas něco, co vědí všichni. Ach, vy praktičtí, pragmatičtí lidé, napadlo vás někdy, jak málo by stačilo, aby se celý ten váš ohromný, složitý systém se všemi zákony a zbraněmi zhroutil jako domeček z karet? Že by stačilo, aby jen někdo pojmenoval pravou podstatu vašeho počínaní?

Tá priepasť, do ktorej sa podľa mňa rútiš, je zvláštna, strašná priepasť. Človek, ktorý do nej padá, nie je schopný pocítiť ani si uvedomiť, že už dopadol na dno. Len padá a padá. To je osud ľudí, ktorí v tom či onom období svojho života hľadali niečo, čo im ich okolie nemohlo poskytnúť. Alebo si mysleli, že im to ich okolie nemôže poskytnúť. A tak prestali hľadať. Prestali skôr, ako vôbec začali...

Ve vzpomínce mi zazněl jeho smích. Pak jsem si vzpomněl na jednu příhodu ze stanice. Choval se letargicky; Sokrates mě náhle popadl za ramena a zatřásl mnou. „Probuď se! Kdybys s jistotou věděl, že máš smrtelnou nemoc a že ti zbývá už jen krátký čas života, nechtěl bys z toho času promarnit ani minutu. A já ti říkám že máš smrtelnou nemoc. Jmenuje se narození. Nezbývá ti víc než pár let života. Nikomu nezbývá víc! Tak buď šťastní teď, bezdůvodně – jinak nebudeš šťastní nikdy.

Iba nešťastný človek pozná šťastie. Šťastný človek je iba manekýnom pocitu života. Predvádza ho, ale nevlastní. Svetlo vo svetle nesvieti; svieti iba v tme. Nech žije tma! Kto raz zažil búrku, nepotrebuje elektrický induktor. Nech je prekliata búrka. Nech žije tá troška nášho života! A pretože ho milujeme, neukladajme ho na úroky! Radšej ho zničme! Pime, deti! Jestvujú hviezdy, ktoré ešte každú noc svietia, hoci sa rozprskli pred desaťtisícmi svetelnými rokmi! Pite kým je ešte čas! Nech žije nešťastie! Nech žije tma! Nalial si plný pohár koňaku a vypil ho.

Posledné slová sa vždy ťažšie pamätajú, keď neviete, že sa niekto chystá umrieť.

Jenomže já, mám pred sebou řekneme ješte šedesát let života. Většinu toho času strávím prací. Vybral jsem si tedy práci, která mě baví. Kdyby mne nebavila, pak bych se dobrovoľne upsal k šedesáti letum mučení. A práce mě muže bavit jen tehdy, když ji budu dělat, jak nejlépe umím. Ale co je nejlépe, to je věc určitých měřítek, a ta si musím stanovit sám. Nejsem ničí dědic.